MOJE CESTA K SALONU

Nebyla jsem nikdy ta holčička, co obléká panenky do šatiček a sestavuje šatník pro svoje barbíny. Vyrůstala jsem s bráchou a hodně času jsem trávila s bratranci, takže o prázdninách to bylo spíš o bojovkách než o panenkách.

Můj první „kontakt“ se svatebními šaty jsem měla v 7 letech. Brali se naši kamarádi a já šla za družičku. 👸🏼 Vybraly jsme s mamkou krásné bílé šaty, já dostala bílé balerínky a celý den jsem byla nevěstě v patách. Chtěla jsem vypadat jako ona, mít stejný účes, perličky ve vlasech, jet s nevěstou v autě na obřad – měla jsem stejné jméno, ten osud, chápete? 😀

Ve svých 20 jsem snila o práci svatební koordinátorky. Tehdy jsem ale na vlastní podnikání odvahu neměla a o brigádnici nikdo neměl zájem. Takže jsem si našla brigádu v půjčovně svatebních šatů. Ze začátku mě to bavilo, byla jsem nadšená ze šatů i z práce s nevěstami. 👰🏼 Vždycky mě nejvíc potěšilo, když si bezradná nevěsta vybrala to, co jsem jí já poradila, i když původně přišla pro šaty jiné. Časem se ale začala projevovat moje vrozená pečlivost a začala jsem registrovat víc a víc věci, které se mi nelíbily. Šaty se nestíhaly upravit, byly chyby v rezervačních systémech atd. 😣 Vnitřně jsem trpěla za ty nevěsty a nedokázala si představit, že by se mi jednou v můj svatební den stalo, že mnou vysněné, vybrané a zaplacené šaty prostě a jednoduše nebudou… 💔 Byla jsem toho plná a neustále to probírala s rodinou a přítelem. Ten trpělivě poslouchal, ale po pár prožbleptaných večerech už jen řekl: „Buď to změň, nebo si pořiď vlastní salón. A předveď, co v tobě je.“

Tak jo. Přiznám se, nebylo to rozhodnutí, které bych měsíce a měsíce promýšlela.

Je rozhodnuto

Bylo to impulzivní a já z toho byla nadšená. V říjnu padl nápad a v 30. ledna jsem otvírala. Říkala jsem si, že to musím všechno stihnout, že to nebude nic těžkýho – to jsem byla ale pěkně naivní. 😄

Měla jsem dost jasnou představu o šatech, které bych v salonu chtěla mít a v poměrně krátkém čase jsem našla i dodavatele. Domácí i zahraniční. Vše jsem si chtěla osahat, zkusit, vidět na vlastní oči, než někomu zaplatím ranec peněz za vybrané šaty. Byl podzim 2019 a (byť o rok později v éře covidových testů to zní jako pohádka) a my jsme ze dne na den sedli s přítelem (je zlatej, u všech dodavatelů byl se mnou) na ✈️ letadlo a navštívili návrháře a výrobu na Ukrajině. Šaty byly nádherný, obchodní partneři vstřícní a já nadšená. Pár dní před odletem jsme ještě stihli navštívit na Moravě výrobu Madora, kde jsme obdivovali poctivé moravské „řemeslo“ a kvalitu jejich šatů. 💛 Moje nadšení rostlo a po příjezdu z cest jsem se rozhodla, že do toho půjdu!

Vybrat šaty napříč všemi velikostmi, styly, vybrat krátký/dlouhý rukáv nebo bez, véčko, za krk nebo lodičkový výstřih, krajkové či hladké, jednoduché nebo princeznovské, bílé i ivory nebo barevné, šaty pro letní i zimní svatbu, na louku i do kostela – to všechno vměstnat do 40 kousků, na které jsem měla budget…no řeknu Vám, obrázky a fotky šatů jsme v té době měli v bytě všude a každé vyřazené šaty jsem těžce nesla. Ale podařilo se, šaty se vybraly, zadaly do výroby a já se ohromně těšila. 😍

Proč Kristýniny šaty

Šaty se šily a nastal čas vymyslet jméno pro celý tenhle blázinec. 😊 Samozřejmě radila celá rodina. Padaly různé názvy od prostých „Půjčovna svatebních šatů“ po „Salon Christine“. Nebylo to ono. S marketingem nám v začátcích pomohla marketingová společnost, jejíž majitel je kamarád mých rodičů a mě zná vlastně od malé holky. Když jsem se kvůli celému konceptu salonu potkali, řekl jednoduše: „Kristý, dneska se všechno personalizuje. Bude to tvůj salon, tvoje šaty, proč ne „Kristýniny šaty“?“ No vlastně, proč ne?! Líbilo se mi to hned a moc. ❤️ Ostatní to sice chvíli vstřebávali, ale já měla jasno. Díky!

Vánoce a Silvestr 2019 jsem se nemohla dočkat, bylo to pro mě dlouhé. Děsně jsem se těšila. Pamatuju si, že hned prvního ledna v novém roce jsme jeli z chalupy převzít prostor a začít s předěláváním prostoru. Bouralo se v něm, stavělo, vrtalo a malovalo, předělávaly se rozvody elektřiny, montovala se nová světla, pokládal se koberec, montovaly se držáky na šaty, police, zrcadla. 🔨 Přítel a část rodiny žili v té době mým salonem a moc mi pomáhali. Koncem ledna (kdy, musím říct, jsem si ještě odskakovala dělat zkoušky na VŠ do Liberce) bylo hotovo.

Přišel den D, dorazily šaty. Vydrželi jsme do večera, aby u rozbalování mohla být i moje mamka, která byla přes den v práci, ale šaty mi mi předtím pomáhala vybírat. Začali jsme šaty vybalovat a já při každých měla naprostou euforii. ✨ Možná z té chvíle najdu i nějaké fotky z rozbalování. Bylo to poprvé, kdy jsem viděla ten výsledek, něco, na co jsem si konečně mohla sáhnout. Do té doby jsem vše řešila pouze skrz počítač.

„To je potřeba oslavit,“ řekla moje mamka, „v lednici máme červený!“, a prudce otevřela dveře od lednice.

Kdo v salonu byl, ví, kde máme kuchyňku a jak daleko je od lednice k šatům. Láhev červeného vína 🍷 ve dveřích lednice byla otevřená. Asi je Vám jasný, že v tu chvíli se pro mě na chvíli zastavil čas. Viděla jsem letící  otevřenou láhev vedle řady fungl nových sněhobílých šatů čekajících na svou chvíli. Krve by se ve mně nedořezal. Láhev naštěstí ohodila jen strop a protilehlou stěnu. Dobře to dopadlo. Znovu jsme vymalovali a alespoň se můžu chlubit tím, že jsme salon pořádně pokřtili.  A to doopravdy. 😊 Červený jsem od téhle zkušenosti v salonu zakázala. 😄

Je to ofiko

Po měsíci práce, který jsem strávila v teplákách, ušpiněná od barvy, jsem vykřičela do světa, 🌎 co se v mém životě děje nového. Moc lidí to totiž nevědělo, jak rychlé to bylo. Dokonce i můj strejda se dozvěděl o salonu asi 3 měsíce po otevření. Prostě nebyl čas… 😄 Dostala jsem ten den strašně moc hezkých zpráv, plných podpory a chvály. Byla jsem na sebe už tehdy pyšná, ale bylo mi jasný, že tohle bylo zatím to lehké z celé téhle cesty.

První rok už má salon za sebou. Do toho dalšího bych mu chtěla popřát hlavně spoustu krásných šatů 👗 a spoustu spokojených a šťastných nevěst. Sobě bych přála, aby se vše, co se pro Vás snažím vymyslet, líbilo. A vám přeju, ať se každá z Vás, která se těší na prstýnek 💍 s kamínkem, letos dočkala. Protože prstýnkem to nekončí, prstýnkem to teprve začíná.  Alespoň u mě ANO ❣️

Budu moc ráda, když mi napíšete, 🖌 jak se Vám článek s mým příběhem líbil, případně mi můžete napsat o cestě za Vašim snem. 💭 V příštím článku se dozvíte něco zásadního o mé první kolekci svatebních šatů. 💌 Pokud byste si nechtěli moje články nechat ujít, stačí se přihlásit ⬇️ níže k odběru newsletteru.

3 názory na “MOJE CESTA K SALONU”

  1. Krásný článek. Vůbec nechápu, jak jste to stihla taaaak rychle! Na Váš salon jsem narazila minulý rok cca v březnu, když se mi zasnoubila kamarádka. Těším se, že se jednou k Vám vydám na zkoušku na svojí svatbu :). Přeji hlavně spoustu úspěchů a ať celou kovidovou situaci zvládnete.

  2. Kristýna Kupcová

    Je krásné když si člověk splní své přání a vám se to rozhodně povedlo. Na salon Kristýniny šaty jsem narazila na internetu, když jsem tak brouzdala po všem možném i nemožném. Kristýniny šaty – salon se svatebními šaty, dvě hodiny jen pro mě … být chvíli jako Pretty woman a bylo rozhodnuto. Jednou si pro svatební šaty pojedu k vám. Praha nepraha. Navíc i já se jmenuji Kristýna, takže není o čem se rozmýšlet. Koncem roku se k vám hrozně moc moc moc těším. Doufám, že tahle bláznivá situace pomine a budu moci být ta Pretty woman. Přeju vám hodně moc spokojených nevěst, hodně úspěchů v práci a koncem roku se na vás těším. :-* :-* :-*

Napsat komentář: Aneta Zruš odpověď

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.

Mohlo by se Vám také líbit

Přihlaste se k odběru newsletteru